Smějící se slzy

"My přece se umíme vypořádat hlavně s minulostí. Na svou historii jsme přísní. Když nás ta přísnost popadne, tak se věci nestaly. Prezidenti nebyli, knihy nebyly napsány." To jsou slova Jana Wericha z roku 1965, když vzpomínal na přítele, dramatika a lékaře Františka Langra. To byl hlavní důvod, proč autor přijal nabídku nakladatele napsat na základě Klaunovy antické tragédie ze seriálu ČT Soukromé životy její literární podobu.
Pokusil se shromáždit takřka vše známé o několika tabu ze života jedinečného člověka i umělce, jehož výroky nebo písničky, které vznikly ve spolupráci s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem, doslova zlidověly. Znovu nasvítil několik zapomenutých, méně známých, nebo vůbec neznámých kapitol ze života V+W+J doma, ale především za mořem v prvním, válečném exilu, i ve Voskovcově exilu poválečném. A samozřejmě vzdal hold Werichovu druhému hereckému partnerovi Miroslavu Horníčkovi. A pověděl cosi víc o zahradním domku v Praze na Kampě čp. 510/7.
Je to o Werichovi, a zároveň o zemi, kde žijeme.